V současné době existují tři tendence jak starou řečtinu při školní výuce vyslovovat:
Badatelé v oboru řeckého jazyka mají sice o vývoji řeckých hlásek poměrně podrobné informace na základě nápisných památek a papyrových nálezů (třeba na základě toho, jaké chyby se kdy a kde nejčastěji vyskytují), avšak stejně nevíme zcela konkrétně, jak se jednotlivé hlásky ve staré řečtině foneticky realizovaly, protože audiozáznamy a rodilí mluvčí nejsou k dispozici. Pro studenta, kterému jde o čtení tištěných řeckých textů, je nejvýhodnější přijmout buď erasmovskou, nebo restituovanou výslovnost. My zvolíme tu erasmovskou (i když pro novozákonní dobu je to anachronismus) a budeme řecká písmena číst tak, jak je uvedeno v tabulce, a klidně i tak, jak jsme zvyklí při vyslovování českých hlásek. Nemusíme dělat svým mluvidlům žádné násilí.
Přesto je už z tabulky patrné, že číst správně řecký text není ani s erasmovskou výslovností úplně jednoduché, protože některá písmena se mohou číst několika způsoby. Volba způsobu ale není libovolná, závisí často na tom, jaká písmena stojí kolem. Proto budeme muset několik věcí vyložit ještě podrobněji.