Řečtina má tři deklinace, to znamená tři základní způsoby, jak se skloňují substantiva a adjektiva. Vzorů je však v řečtině v každé deklinaci více. V této kapitole probereme většinu vzorů deklinace 1. a 2.
Substantiva a adjektiva v novozákonní řečtině měla pět pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ; a dvě čísla: singulár a plurál (attičtina měla ještě duál, který se ale v Novém zákoně už nevyskytuje). Řecká jména rozlišovala tři jmenné rody: maskulinum, femininum, neutrum.
Při výkladu deklinací budeme rozdělovat slovo na kmen a koncovku. Jako kmen budeme chápat tu část slova, která zůstává ve všech pádech stejná, jako koncovku tu část, která se mění a je v každém pádě jiná. Každá koncovka u jmenného tvaru je nositelem dvou gramatických informací: 1. o jaký jde pád; 2. o jaké jde číslo. Kmen a koncovka se píší dohromady, my však budeme v gramatických tabulkách pro větší zřetelnost často kmen a koncovku oddělovat rozdělovacím znaménkem.
Při studiu slovíček je třeba si kromě významu slova zapamatovat také informace o rodu a deklinaci substantiva. V jaké formě se tyto informace ve slovnících a gramatikách sdělují, ještě objasníme.
Řečtina podobně jako angličtina, němčina, francouzština a další jazyky má člen. Na rozdíl od nich však nemá člen určitý a neurčitý, ale pouze člen určitý, který se skloňuje podle 1. a 2. deklinace. Člen nemá vokativ.
singulár | plurál | |||||
maskulinum | femininum | neutrum | maskulinum | femininum | neutrum | |
nominativ | ὁ | ἡ | τό | οἱ | αἱ | τά |
genitiv | τοῦ | τῆς | τοῦ | τῶν | τῶν | τῶν |
dativ | τῷ | τῇ | τῷ | τοῖς | ταῖς | τοῖς |
akuzativ | τόν | τήν | τό | τούς | τάς | τά |
Otázky:
Zapamatujte si: Člen neutra se skloňuje podle stejné deklinace jako člen maskulina. Rozdíly, které jsou mezi oběma skloňováními patrné, spočívají především v tom, že v řečtině platí obecně pro deklinaci všech neuter dvě pravidla, která je moudré si zapamatovat. - Usnadní to studium dalších vzorů: