Dosud jsme probrali dvě řecké deklinace - 1. (a-kmenovou) a 2. (o-kmenovou) - i se všemi jejich vzory. V řečtině jsou deklinace tři. Třetí z nich je ve srovnání s předchozími rozvětvenější. Má celou řadu vzorů, které se mezi sebou liší především tím, na jakou hlásku končí jejich kmen, který se u substantiva 3. deklinace určí odtržením koncovky v gen. sg. (-ος - srov. tabulku). Podle různých vzorů třetí deklinace se skloňují substantiva různých rodů a u některých kmenů (-nt-, -n-, -s-, -y-) figurují také adjektiva.
Pádové přípony jsou u této deklinace sice stejné, ale někdy tvoří sloučením s kmenovým zakončením odlišné koncovky, a proto jí budeme muset věnovat několik lekcí.
Vzhledem k tomu, že jsou pádové přípony ve 3. deklinaci jednotné, je výhodné naučit se nejprve je a potom koncovky odvozovat.
| singulár | plurál | |
| nominativ | -ς | pouhý kmen | -ες | -α |
| genitiv | -ος | -ων |
| dativ | -ι | -σι |
| akuzativ | -α | -ν | -ας | -α |
| vokativ | nom. | pouhý kmen | nom. |
Poznámka: Varianta -α v nom. a ak. pl. platí pro neutra. Varianty v nom. a ak. sg. se uplatňují u některých vzorů. Upozorníme na to v příslušných kapitolách.