Zvratná zájmena se používají ve větě tehdy, jestliže se odkazuje na totéž, co označuje výraz v podmětu (Zvratné zájmeno samo tedy v podmětu stát nemůže, a proto nemá nominativ). Mezi různými jazyky jsou rozdíly v tom, zda a do jaké míry se v nich zvratná zájmena používají. V latině (a např. v němčině) existují zvratná zájmena pouze pro 3. osobu:
V řečtině podobně jako v češtině se používají zvratná zájmena ve všech třech osobách, ale na rozdíl od češtiny, kde se ve všech osobách užívá stejný tvar (se/sebe, si/sobě), má řečtina v singuláru pro každou osobu zvláštní tvar. 1. osoba sg. a 2. osoba sg. mají tvar utvořený spojením kmene osobního zájmena příslušné osoby a zájmena αὐτός. Situace v řečtině tedy může připomínat zvratná zájmena anglická (myself, yourself). 3. osoba sg. a celý plurál mají však tvar zvláštní.
singulár | plurál | |||
1. osoba | 2. osoba | 3. osoba | všechny osoby | |
genitiv | ἐμαυτοῦ, -ῆς | σεαυτοῦ, -ῆς | ἑαυτοῦ, -ῆς | ἑαυτῶν |
dativ | ἐμαυτῷ, -ῇ | σεαυτῷ, -ῇ | ἑαυτῷ, -ῇ | ἑαυτοῖς, -αῖς |
akuzativ | ἐμαυτόν, -ήν, -ό | σεαυτόν, -ήν, -ό | ἑαυτόν, -ήν, -ό | ἑαυτούς, -άς, -ά |
Zapamatujte si: U zvratných zájmen se mohou vyskytnout i tvary zkrácené - např. σαυτοῦ, -ῆς, od σεαυτοῦ, -ῆς nebo αὑτοῦ, -ῆς od ἑαυτοῦ, -ῆς atd.
Poznámky: