Úkol: Nejprve si zopakujte téma slovesné kmeny z úvodu ke konjugaci.
Kromě tvarů tvořených od kmene prézentního a kmene aoristního, jejichž společným znakem je vyjadřování dějů a činností, existují v řečtině i tvary tvořené od kmene perfektního, jež vyjadřují především stav (stativnost a rezultativnost):
indikativ perfekta | τέθνηκε | "je mrtev" | |
ale | ind. prézenta | ἀποθνῄσκει | "umírá" |
ind. aoristu | ἀπέθανε | "zemřel" |
Charakteristickým příznakem perfektního kmene je tzv. reduplikace (zdvojka), která se na rozdíl od augmentu sekundárních časů objevuje nejen v indikativu, ale i v ostatních způsobech a také v neurčitých a jmenných tvarech (infinitivy a participia). Někdy je jí také říká epsílonová reduplikace, protože reduplikační samohláskou je ε:
indikativ perfekta aktiva | πεπίστευκα |
participium perfekta aktiva | πεπιστεκώς |
infinitiv perfekta aktiva | πεπιστευκέναι |
Podle způsobu tvoření se rozlišují dva základní typy reduplikace:
Úplná reduplikace spočívá ve zdvojení počáteční souhlásky s vloženým ε. Aspirovaná souhláska θ, φ, χ se přitom nahrazuje odpovídající souhláskou neaspirovanou, tedy τ, π, κ. Úplná reduplikace se vyskytuje:
λύω | λέλυκα | rozvázal jsem |
θύω | τέθυκα | obětoval jsem |
φιλῶ | πεφίληκα | mám v lásce |
χαίρω | κεχάρηκα | mám radost |
γράφω | γέγραφα | napsal jsem (a mám napsáno) |
κράζω | κέκραγα | křičím |
πλουτίζω | πεπλούτηκα | zbohatl jsem (a jsem bohatý) |
Neúplná reduplikace se tvarově podobá přímnožku. Vyskytuje se:
ἀγαπῶ | ἠγάπηκα | mám v lásce, miluji |
ἐλπίζω | ἤλπικα | doufal jsem (a doufám) |
ῥίπτω | ἔρριφα | vrhl jsem |
ζητῶ | ἐζήτηκα | vyhledal jsem |
ἀπο-στέλλω | ἀπ-έσταλκα | poslal jsem |
γι(γ)νώσκω | ἔγνωκα | poznal jsem |
λέγω | εἴρηκα | řekl jsem |
λαμβάνω | εἴληφα | dostal jsem (a mám) |
Při tzv. attické reduplikaci dochází ke zdvojení celé počáteční slabiky. V řečtině Nového zákona se hojně vyskytuje u slovesa ἀκουώ - slyším, které má perfektum ἀκήκοα - uslyšel jsem (ἀκ-ήκ-οα).
Zapamatujte si:
Perfektum vyjadřuje stav přítomný, vzešlý z děje minulého dokonavého, který svými následky trvá v okamžiku promluvy. Protože v češtině perfektum není, je nutné se při překladu uchylovat k různým náhradám. Můžeme použít:
perfektum | děj minulý dokonavý | stav přítomný |
πεποίηκα | udělal jsem | mám uděláno |
πεπαίδευκα | vychoval jsem | jsem vychovatelem |
Řeckému perfektu se významově nejvíce blíží opisy "mám uděláno", "mám uvařeno"; v konkrétních kontectech obrat však působí dost neobratně a nelze ho tvořit ode všech sloves. Perfektum je možno interpretovat dvojím způsobem:
Zapamatujte si:
V Novém zákoně se "stavový" význam perfekta uplatňuje méně. Perfektum se obvykle překládá pomocí minulého času dokonavého. Používalo se často jako výraznější, expresivnější ekvivalent aoristu: