Konjunktiv je další slovesný způsob vedle indikativu a imperativu. Tvoří se od všech slovesných kmenů kromě futurálního vždy stejnými koncovkami.
Čeština konjunktiv nemá a nemá ani žádný jiný způsob, který by se konjunktivu podobal - český kondicionál je něco naprosto odlišného. Nejpřiměřenějším způsobem jak si osvojit, co řecký konjunktiv je a co znamená, je porozumět jeho použití.
Funkce konjunktivů se významně liší podle toho, jsou-li použity ve větě hlavní, nebo vedlejší. Zatímco v hlavních větách je konjunktiv plnovýznamovým reprezentantem subjektivního vztahu podmětu k budoucímu ději, ve větách vedlejších se jeho užití formalizuje podle gramatických pravidel. - Konjunktivy ve vedlejších větách jsou často jen jakýmsi formálním pokračováním subjektivního vztahu k budoucnosti, který vyjadřuje buď řídící sloveso ve větě hlavní (u vět snahových a obavných), nebo logicko-sémantická struktura vedlejší věty samé (u vět účelových):
V hlavních větách je konjunktiv plnovýznamovým reprezentantem subjektivního vztahu podmětu k budoucímu ději a může mít tři funkce, které jsou v základních formách většinou vázané jen na některé tvary konjunktivu.
Konjunktiv je v některých případech nahraditelný indikativem futura. Futurum samo žádný konjunktiv nemá. V jiných případech může být konjunktiv nahrazen imperativem. Také v některých vedlejších větách časových a podmínkových se konjunktiv používá ve spojitosti s futurem a imperativem. Z jeho užívání můžeme tedy vyvodit, že konjunktiv je způsob, kterým mluvčí vyjadřuje svůj subjektivní postoj k budoucímu ději - očekávání, nejistotu, obavu, požadavek, snahu...
Zapamatujte si: Futurum žádný konjunktiv nemá!!!
Koncovky konjunktivu se podobají koncovkám indikativu prézenta, liší se od nich většinou délkou samohlásky nebo dvojhlásky. Koncovky konjunktivů jsou u všech časů stejné.
Koncovky konjunktivů jsou u všech kmenů stejné. Pouze u α-kmenových a ο-kmenových sloves stažených dochází v konjunktivu prézenta k jejich proměnám v souladu s pravidly stahování samohlásek. U ε-kmenových stažených sloves se koncovky konjunktivu prézenta liší od konjunktivních koncovek sloves nestažených pouze druhem a polohou přízvuku.
| osoba | aktivum | medio-pasivum | ||
| singulár | plurál | singulár | plurál | |
| 1. | λύ-ω | λύ-ωμεν | λύ-ωμαι | λυ-ώμεθα |
| 2. | λύ-ῃς | λύ-ητε | λύ-ῃ | λύ-ησθε |
| 3. | λύ-ῃ | λύ-ωσιν | λύ-ηται | λύ-ωνται |
| osoba | aktivum | medio-pasivum | ||
| singulár | plurál | singulár | plurál | |
| 1. | ἀγαπῶ πληρῶ ποιῶ | ἀγαπῶμεν πληρῶμεν ποιῶμεν | ἀγαπῶμαι πληρῶμαι ποιῶμαι | ἀγαπώμεθα πληρώμεθα ποιώμεθα |
| 2. | ἀγαπᾷς πληροῖς ποιῇς | ἀγαπᾶτε πληρῶτε ποιῆτε | ἀγαπᾷ πληροῖ ποιῇ | ἀγαπᾶσθε πληρῶσθε ποιῆσθε |
| 3. | ἀγαπᾷ πληροῖ ποιῇ | ἀγαπῶσιν πληρῶσιν ποιῶσιν | ἀγαπᾶται πληρῶται ποιῆται | ἀγαπῶνται πληρῶνται ποιῶνται |
Otázky a úkoly:
Konjunktiv aoristu se tvoří od příslušného aoristového kmene konjunktivními koncovkami. Konjunktiv neoznačuje minulý děj, a proto ani konjunktiv aoristu nemá augment.
| osoba | aktivum | medium | ||
| singulár | plurál | singulár | plurál | |
| 1. | φύγ-ω | φύγ-ωμεν | γέν-ωμαι | γεν-ώμεθα |
| 2. | φύγ-ῃς | φύγ-ητε | γέν-ῃ | γέν-ησθε |
| 3. | φύγ-ῃ | φύγ-ωσιν | γέν-ηται | γέν-ωνται |
| osoba | aktivum | medium | ||
| singulár | plurál | singulár | plurál | |
| 1. | λύσ-ω | λύσ-ωμεν | λύσ-ωμαι | λυσ-ώμεθα |
| 2. | λύσ-ῃς | λύσ-ητε | λύσ-ῃ | λύσ-ησθε |
| 3. | λύσ-ῃ | λύσ-ωσιν | λύσ-ηται | λύσ-ωνται |
Všimněte si: Tvar λύσω může být 1. sg. ind. fut. akt. nebo 1. sg. konj. aor. akt.
Poznámka: Stejně se tvoří i konj. aor. stažených sloves: (ἀγαπήσῃς, ποιήσῃ, πληρώσωμεν atp.) a sloves plynných a nosových:
| osoba | aktivum | medium | ||
| singulár | plurál | singulár | plurál | |
| 1. | μείνω | μείνωμεν | κρίνωμαι | κρινώμεθα |
| 2. | μείνῃς | μείνητε | κρίνῃ | κρίνησθε |
| 3. | μείνῃ | μείνωσιν | κρίνηται | κρίνωνται |