Optativ

Optativ je slovesný způsob a patří tedy do stejné kategorie jako indikativ, imperativ a konjunktiv. Tvoří se od všech slovesných kmenů často značně odlišnými koncovkami. Tyto koncovky mají jeden společný znak, a to je samohláska ι, která tvoří dvojhlásku s thematickým vokálem.

Čeština optativ nemá a nemá ani žádný jiný způsob, který by optativu odpovídal. Jako v případě konjunktivu bude i tady nejpřiměřenějším způsobem jak si jeho funkce osvojit, porozumět jeho použití.

Na rozdíl od konjunktivu se ale s optativem v novozákonní koiné příliš nesetkáme. Jedná se totiž o tvar, který se z jazyka postupně ztrácel a který můžeme v novozákonních textech považovat spíše za příležitostnou literárněstylistickou ozdobu než za gramaticky odůvodněný a nutný výrazový prostředek. Proto ho také vyložíme jen stručně.

Tvary optativu nebudeme vykládat systematicky podle časů, ale uděláme jen jeho stručný přehled podle různých koncovek.

Koncovky optativu

Poznámka: Těmito koncovkami se tvoří optativ prézenta akt. a medpas. sloves souhláskových a samohláskových nestažených, optativ silného aoristu akt. a med. a optativ futura akt., med. i pas, popřípadě optativ perfekta akt. (perfektum ale tvořilo v optativu opisné tvary, a to často už i v klasické attičtině).

Příklady:

• λύοιμι - 1. sg. opt. préz. akt.
• ἔλθοιμι - 1. sg. opt. aor. akt.
• λύσοιμι - 1. sg. opt. fut. akt.

Koncovky optativu sigmatického aoristu akt. a med.

Poznámka: V závorkách jsou uvedeny tvary starší.

Příklad: λύσαιμι - 1. sg. opt. aor. akt.

Koncovky optativu aoristu pasivního

Příklad: λυθείην - 1. sg. opt. aor. pas.

Další koncovky optativu

Slovesa samohlásková stažená a slovesa athematická tvoří optativ koncovkami, které kombinují výše uvedené systémy. V následující tabulce uvádíme základní systém:

Poznámky:

• Slovesa samohlásková stažená tvoří těmito koncovkami optativ prézenta - optativy ostatních časů se tvoří obdobně jako u sloves souhláskových a samohláskových nestažených.
• Slovesa α-kmenová stahují dvojhlásku οι v koncovce optativu na ῳ (ἀγαπῴην).
• Slovesa athematická mají v těchto koncovkách takovou samohlásku, na kterou končí jejich kmen (διδοίην, δοίην, τιθείην, θείην, ἀφιείην, ἀφείην, ἱσταίην, σταίην).

Tvary optativu k zapamatování

Zapamatujte si tvary optativu prézenta athematického slovesa εἶμι, εἶναι:

Zapamatujte si 3. sg. opt. aor. med. od deponentního slovesa γίνομαι, γίνεσθαι, která se používala jako výraz odmítavého zvolání: μὴ γένοιτο "kéž se to nestane!" / "proboha ne!"

Funkce optativu

Optativ, jak napovídá i jeho název, byl v řečtině způsobem pro vyjádření splnitelného přání (způsob přací). Jeho funkce byla však mnohem širší. Možnosti jeho použití můžeme rozdělit do několika skupin:

Optativ přací

Optativ slouží k vyjádření splnitelného přání:

• Πέτρος δὲ εἶπεν πρὸς αὐτόν· τὸ ἀργύριόν σου σὺν σοὶ εἴη εἰς ἀπώλειαν... - Petr mu řekl: "Tvé peníze kéž jsou zatraceny i s tebou." (Sk 8,20)
• Δῴη αὐτῷ ὁ κύριος εὑρεῖν ἔλεος παρὰ κυρίου ἐν ἐκείνῃ τῇ ἡμέρᾳ. - Kéž mu Pán dá nalézt v onen den u Pána milosrdenství. (2. Tim 1,18)

Optativ potenciální (s částicí ἂν)

Optativ s modální částicí ἂν může vyjadřovat:

1. děj možný - pak se do češtiny překládá podmiňovacím způsobem přítomným: Ὁ δὲ εἶπεν, πῶς γὰρ ἂν δυναίμην; - On řekl: "Vždyť jak bych mohl?"(Sk 8,31)
2. děj pravděpodobný nebo nejisté tvrzení - pak se do češtiny překládá částicemi asi, možná, snad: Ὡς δὲ ἐν ἑαυτῷ διηπόρει ὁ Πέτρος τί ἂν εἴη τὸ ὅραμα ὃ εἶδεν... - Když Petr v nitru rozvažoval, co to asi bylo, to vidění, které viděl... (Sk 10,17)

Optativ zástupný

Ve vedlejších větách, které byly závislé na hlavní větě s minulým časem, mohl nastupovat původně optativ na místo indikativu nebo konjunktivu. I v této funkci se optativ v novozákonní řečtině občas vyskytuje:

• Ἡ δὲ ἐπὶ τῷ λόγῳ διεταράχθη καὶ διελογίζετο ποταπὸς εἴη ὁ ἀσπασμὸς οὗτος. - Ona při těch slovech zneklidněla a uvažovala, odkud je ten pozdrav. (Lk 1,29)