Podmínkové věty

Podmínkové věty jsou vedlejší věty příslovečné vyjadřující okolnost, na jejímž uskutečnění závisí uskutečnění jiného děje nebo stavu. Protože ve složitějších souvětích nemusí být děj, který je podmiňovaný podmínkovou větou, vyjádřený větou hlavní (podmiňovaný může být i děj jiné věty vedlejší), budeme pro větší jasnost používat pro obě věty zvláštních termínů:

• vedlejší věta podmínková (vyjadřující podmínku) - předvětí (protaze)
• věta vyjadřující podmiňovaný děj - závětí (apodoze)

V češtině jsou jazykové prostředky pro odlišení různých druhů podmínek poměrně chudé. Můžeme rozlišit podmínky tří základních typů, které se liší podle použité spojky a slovesného způsobu. V některých případech musíme ale přihlížet i k obsahu vět:

1. podmínka reálná: Je tvořená spojkami typu jestliže (-li, pokud, když atp.) a indikativem.
2. podmínka možná: Je tvořená spojkami typu kdyby (-li, pokud, když atp.) a kondicionálem přítomným.
3. podmínka nereálná: Je tvořená spojkami typu kdyby (-li, pokud, když atp.) a kondicionálem.
• Pokud se jedná o podmínku neuskutečnitelnou, stačí kondicionál přítomný (Kdybych měl tři ruce, tak bych to stihl).
• Pokud je podmínka uskutečnitelná, ale neuskutečněná, pak musí alespoň v jedné větě být kondicionál minulý (Kdyby pršelo, byl bych nepřišel).

Mezi podmínkou možnou a nereálnou neuskutečnitelnou tedy v češtině nemusí být žádný formální rozdíl a rozlišují se jen na základě úsudku o vztahu výpovědi ke skutečnosti.

V novozákonní koiné se vyskytují čtyři základní formy podmínkového souvětí, které neodpovídají vždy přesně českým formám podmínky, a proto si u jednotlivých forem musíme vysvětlit jejich funkce přesněji.

Formy podmínkových souvětí v řečtině

Podmínka reálná

Podmínka reálná v řečtině odpovídá české podmínce reálné, a překládá se proto spojkami typu jestliže (-li, pokud, když atp.) a indikativem. Používá se v ní spojka εἰ a v předvětí i v závětí stojí indikativ libovolného času (v závětí může být i imperativ).

Příklady:

• εἰ υἱὸς εἶ τοῦ θεοῦ, βάλε σεαυτὸν κάτω. - Jsi-li syn Boží, vrhni se dolů. (Mt 4,6)
• εἰ γὰρ συναπεθάνομεν, καὶ συζήσομεν - Jestliže spolu s ním zemřeme, budeme s ním také žít. (2 Tm 2,11)

Podmínka nereálná

Podmínka nereálná v řečtině odpovídá české podmínce nereálné, a překládá se proto spojkou kdyby (-li, pokud, když atp.) a buď kondicionálem přítomným, pokud jde o podmínku neuskutečnitelnou, nebo kondicionálem minulým, pokud jde o podmínku uskutečnitelnou, ale neuskutečněnou (tj. když nelze nereálnost podmínky vysuzovat z jejího obsahu nebo kontextu). Používá se v ní spojka εἰ, v předvětí i v závětí stojí indikativ libovolného minulého času a do závětí se klade modální částice ἄν, která je vlastním signálem, že minulé časy je třeba interpretovat jako nereálné.

Příklady:

• Οὗτος εἰ ἦν προφήτης, ἐγίνωσκεν ἂν τίς καὶ ποταπὴ ἡ γυνὴ ἥτις ἅπτεται αὐτοῦ, ὅτι ἁμαρτωλός ἐστιν. - Kdyby to byl protok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice. (Lk 7,39 )
• εἰ γὰρ ἐπιστεύετε Μωϋσεῖ, ἐπιστεύετε ἂν ἐμοί, περὶ γὰρ ἐμοῦ ἐκεῖνος ἔγραψεν. - Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste mi, poněvadž on psal o mně. (J 5,46)

Podmínka futurální

Podmínka futurální je forma podmínky, která nemá v češtině jednoznačný ekvivalent. Jedná se o podmínku, která se ještě neuskutečnila, ale jejíž realizaci počítá mluvčí za možnou, popřípadě i pravděpodobnou. Překládat se může jedním ze dvou způsobů podle souvislosti:

1. jako podmínka reálná se spojkou jestliže (-li, pokud...) a s budoucím časem,
2. jako podmínka možná se spojkou kdyby (-li, pokud...) a s kondicionálem přítomným.

Používá se v ní v předvětí spojka ἐάν a konjunktiv kteréhokoli času a v závětí stojí buď indikativ futura, nebo imperativ.

Příklady:

• ἐὰν μόνον ἅψωμαι τοῦ ἱματίου αὐτοῦ σωθήσομαι. - Jestliže se jen dotknu jeho pláště, budu zachráněna. / Kdybych se jen dotkla jeho pláště, byla bych zachráněna. (Mt 9,21)
• λέγει δὲ Ἀβραάμ, Ἔχουσι Μωϋσέα καὶ τοὺς προφήτας· ἀκουσάτωσαν αὐτῶν. ὁ δὲ εἶπεν, Οὐχί, πάτερ Ἀβραάμ, ἀλλ' ἐάν τις ἀπὸ νεκρῶν πορευθῇ πρὸς αὐτοὺς μετανοήσουσιν. - Abrahám říká: "Mají Mojžíše a proroky, ať poslechnou je." On však řekl: "To neudělají, otče Abraháme, ale kdyby k nim přišel někdo z mrtvých, obrátili by se." (Lk 16,29-30)

Podmínka obecně platná

Podmínka obecně platná nemá v češtině specializovanou formu. Jedná se o podmínku, která je obecně platným nebo uznávaným předpokladem podmiňovaného děje. Tato forma se v řečtině používá ve větách definičního charakteru, jako jsou zákony, normy, pravidla, zvyklosti, zákonitosti atp. V češtině jí odpovídá podmínka reálná se spojkou jestliže. Používá se v ní v předvětí spojka ἐάν a konjunktiv kteréhokoli času a v závětí stojí indikativ libovolného času s výjimkou futura.

Příklady:

• ἐάν ἀπολέσῃ δραχμὴν μίαν, οὐχὶ ἅπτει λύχνον καὶ σαροῖ τὴν οἰκίαν...; - Jestliže ztratí jedinou drachmu, nezapálí snad světlo a nevysmýčí dům...? (Lk 15,8)
• ἐὰν ἐγὼ μαρτυρῶ περὶ ἐμαυτοῦ, ἡ μαρτυρία μου οὐκ ἔστιν ἀληθής. - Jestliže já svědčím sám o sobě, mé svědectví není pravdivé. (Jan 3, 3)