Participiální konstrukce

Ve stavbě řecké věty se velmi hojně využívala participia. Ale zatímco v češtině jsou možnosti užívání takových tvarů omezené, Řekové považovali participium za běžný vyjadřovací prostředek a rádi ho užívali ke kondenzaci ("zhušťování") výpovědi, takže mohli stručně jednou větou s několika participii vyjádřit to, co my musíme přeložit rozvitým souvětím s několika vedlejšími větami. K takovému způsobu vyjadřování nabízela řečtina nesrovnatelně bohatší prostředky než čeština.

Z těchto důvodů věnujeme v tomto vlákně problematice participií v řeckých větách více místa, protože bez jejího pochopení nelze porozumět řeckým větám.

Participium může mít ve větě některou z následujících tří funkcí:

  1. atributivní - participium funguje jako shodný přívlastek.
  2. adverbiální - vyjadřuje okolnost hlavního děje (označovaného určitým slovesným tvarem), který určuje jako příslovečné určení, a nahrazuje vedlejší větu příslovečnou.
  3. doplňkové - vyjadřuje nutné doplnění řídícího slovesa.

Kromě toho může mít participium i některé zvláštní funkce.

Zapamatujte si:

Pro participium v této funkci je charakteristické, že stojí u substantiva a má člen. Připadají v úvahu dvě základní slovosledné varianty, které platí také pro všechna adjektiva v atributivní (přívlastkové) funkci:

  1. člen - participium - substantivum
  2. substantivum (se členem, nebo bez) - člen - participium

Možnosti překladu

Participium v této funkci se může někdy překládat přívlastkovým adjektivem (Σίμων ὁ λεγόμενος Πέτρος - "Šimon, zvaný Petr"), ale zpravidla je lepší překládat tato participia vedlejší větou vztažnou (Σίμων ὁ λεγόμενος Πέτρος - "Šimon, kterému se říkalo Petr").

Úkol: Promyslete si následující příklady a osvojte si způsoby, jak podobné konstrukce překládat.

  1. Participium ve funkci přívlastku v první slovosledné variantě:
  2. Participium ve funkci přívlastku v druhé slovosledné variantě:

Participium v této funkci stojí vždy bez členu. Podle syntaktické struktury se rozlišují dva hlavní druhy takového použití participia:

  1. tzv. participium spojité - to znamená takovou konstrukci, při které je podmět participia totožný s podmětem nebo předmětem věty, do níž participium patří, a shoduje se s ním v rodě, čísle a pádě.
  2. tzv. participium nespojité - to je taková konstrukce, při které je podmět participia odlišný od podmětu nebo předmětu řídící věty. Nejčastějším typem nespojitého participia je konstrukce, které se říká genitiv absolutní.

Možnosti překladu

  1. Participium spojité: Participium v této funkci a s touto syntaktickou strukturou se může překládat:
  2. Participium nespojité v genitivu (genitiv absolutní): Participium v příslovečné funkci a ve formě genitivu absolutního nelze zásadně překládat přechodníkem, protože český přechodník lze použít jen v případech, kdy je jeho podmět totožný s podmětem řídící věty, ale tak tomu u participia nespojitého být z principu nemůže. Proto je možné tuto participiální konstrukci překládat vlastně jedině vedlejší větou příslovečnou

Pokud budete participium v adverbiální funkci (ať už spojité, či nespojité) překládat podle našeho doporučení příslovečnou vedlejší větou, je v novozákonní řečtině na výběr z několika variant:

  1. vedlejší věta časová (se spojkou "když")
  2. vedlejší věta podmínková (se spojkou "jestliže")
  3. vedlejší věta příčinná (se spojkou "protože")
  4. vedlejší věta přípustková (se spojkou "ačkoli")
  5. v případě participia futura, které se však v Novém zákoně vyskytuje pouze ojediněle, vedlejší věta účelová (se spojkou "aby")

Volba správné varianty závisí na interpretaci logických vztahů v textu a ty nemusí být vždy zcela jednoznačné. Pro zpřesnění interpretace používali řečtí autoři u adverbiálních participií různé částice - autoři novozákonních textů však jen zřídka, takže interpretace těchto participií závisí do jisté míry na postřehu a logickém úsudku. (Seznam těchto částic a výklad jejich funkcí najdete v gramatikách - např. Niederle, §469 nebo Smyth, §§2080-2087.)

Úkol: Promyslete si následující příklady a osvojte si způsoby, jak podobné konstrukce překládat.

  1. Participium spojité:
  2. Genitiv absolutní:

Tuto podkapitolu zjednodušíme na nejčastější případ, kdy participium formálně rozvíjí předmět nějakého slovesa označujícího smyslové vnímání nebo poznávání. V řečtině se takové konstrukce používalo pravidelně tehdy, pokud chtěl mlulvčí vyjádřit, že někdo bezprostředně vnímá či pozoruje někoho nebo něco v činnosti.

Úkol: Promyslete si následující příklad a osvojte si způsoby, jak podobné konstrukce překládat.

Participium zpodstatnělé

Zvláštním případem uplatnění participia je jeho substantivizace. Participium se substantivizuje členem. Ve většině případů je takový jev variací participia v atributivní funkci, vzniklou vypuštěním substantiva, které vyplyne z kontextu. Takovéto participium funguje ve větě jako kterékoli jiné substantivum (jako podmět, předmět, neshodný přívlastek...).

Možnosti překladu

Participium zpodstatnělé se překládá většinou pomocí vztažné věty, před kterou se dosadí patřičné ukazovací zájmeno:rn

Někdy ho lze přeložit i podstatným jménem: προσέρχεται ὁ πειράζων - Mt 4,3 (upraveno): "přichází pokušitel."

Opisné časování

Je-li participium v nominativu použito ve spojení s určitým tvarem slovesa "být", jedná se zpravidla o tzv. opisné časování. Při něm je kombinace ptcp. préz. libovolného plnovýznamového slovesa s ind. préz. slovesa "být" ekvivalentní ind. préz. onoho plnovýznamového slovesa; kombinace ptcp. préz. libovolného plnovýznamového slovesa s ind. impf. slovesa "být" je ekvivalentní ind. impf. onoho plnovýznamového slovesa. Např.:

Poznámky: