Futurální kmen

Úkol: Nejprve si zopakujte téma slovesné kmeny z úvodu ke konjugaci.

Futurum se tvoří od futurálního časově-vidového kmene. Jeho systém podobně různorodý jako systém aoristu. Řecká slovesa mají zpravidla dva futurální kmeny:

1. kmen pro futurum aktivní a mediální
2. kmen pro futurum pasivní

Vidové rozdíly u futurálních tvarů nehrají roli, jsou neutralizované, takže je možné je překládat dokonavě i nedokonavě. Pouze futurum pasivní se překládá zpravidla dokonavě.

Pro tvoření některých slovesných kmenů je důležité všimnout si, jaká hláska předchází před koncovkou. K takovým slovesným kmenům patří i kmen futurální, o nějž půjde v této kapitole. Budeme se tedy muset nejprve zabývat rozdělením hlásek.

Teoretické třídění hlásek se zakládá na rozdílech mezi nimi, které v běžné komunikaci vnímáme bezprostředně a intuitivně. První a základní je rozdělení hlásek na souhlásky a samohlásky.

U samohlásek nemusíme pro naše potřeby zavádět žádné další rozdělení. Souhlásky se dělí podle několika hledisek do řady subkategorií, které si pro potřeby orientace v řeckém jazyce můžeme zjednodušit takto:

1. Podle sluchového dojmu:
• souhlásky ražené (odborně explozivy) - při jejich artikulaci dochází k vytvoření úplného závěru mluvidel a přerušení výdechového proudu (b, g, d atd.)
• souhlásky plynné (odborně likvidy) - při jejich artikulaci dech průběžně uniká štěrbinou mluvidel (l a r)
2. Podle místa artikulace - toto hledisko se může uplatnit u všech souhlásek, ale nám stačí všimnout si, jak se podle něho třídí souhlásky ražené v řečtině:
• souhlásky zadopatrové: artikulují se v oblasti měkkého patra (κ, γ, χ)
• souhlásky zubné: artikulují se závěrem jazyka a dásní těsně za zuby (τ, δ, θ)
• souhlásky retné: artikulují se v oblasti rtů (π, β, φ)
• [souhlásky nosové: artikulují se na stejných místech jako ostatní ražené hlásky, ale dochází přitom k rezonanci nosní dutiny (μ, ν).]

Poznámky:

• Pokud si vyzkoušíte, jak se artikulují hlásky uvedené jako příklady pro souhlásky ražené, zjistíte, že se dopouštíme teoretické nepřesnosti, protože "ch" není v češtině souhláska ražená a "f" není ani ražená, ani retná (je to souhláska "zuboretná"). Při výkladu řečtiny je však praktické řadit tyto souhlásky tak, jak jsme uvedli, a kdybychom trvali na restituované výslovnosti klasické řečtiny, bylo by to dokonce i teoreticky "čisté" , neboť "φ" se dlouho vyslovovalo jako "ph" a "χ" jako "kh".
• V tradičních řeckých gramatikách a učebnicích (Smyth, Niederle) se při výkladu slovesného systému z praktických důvodů k souhláskám plynným řadí i nosovky m a n, které moderní fonologie řadí k hláskám raženým. Budeme tak u příslušných témat postupovat také, protože nosová a plynná slovesa se v řečtině chovají stejně.
• Pořadí použité u výčtu jednotlivých skupin ražených souhlásek není náhodné ani samoúčelné. Souhlásky jsou řazeny podle dalšího hlediska vystihujícího způsob jejich artikulace: na prvním místě řady stojí vždy souhláska neznělá, na druhém znělá a na třetím tzv. neznělá aspirovaná (neznělá s přídechem). Také toto hledisko bude později důležité, i když ho v této kapitole ještě neuplatníme.
• Pro náročnější studenty doplňujeme Přehled řeckých souhlásek, který vychází z výslovnosti klasické řečtiny