Základy syntaxe a překládání

Tato kapitola dává první seznámení se základy řecké větné skladby a podává návod pro překládání jednoduchých vět do češtiny

1. najít a určit tzv. určitý slovesný tvar

Při překladu řeckých vět do češtiny je nejvhodnější vycházet od určitého slovesného tvaru. Všechny tvary tvořené od sloves jsou buď určité, nebo neurčité.

Nejen pro gramatický cvik, ale i pro praktickou orientaci v textu a pro správné překládání je nutné umět všechny kategorie konkrétního slovesného tvaru správně určit - to znamená například rozpoznat, že λύεις je 2. os. sg. ind. préz. akt. λῦε 2. os. sg. imper. préz. akt. a λύῃ 2. os. sg. ind. préz. med.

Na rozdíl od češtiny, kde se určuje osoba, číslo, způsob, čas, slovesný rod a vid, se u řeckých sloves vid jako zvláštní kategorie neurčuje. Je to proto, že vid tvoří spojitou kategorii s časem a a je jednoznačně dán jeho názvem. Z tohoto důvodu se čas určuje také u infinitivů: jestliže je λύειν inf. préz. akt. a λύεσθαι inf. préz. med., neznamená to, že "rozvazovat" a "rozvazovat se" vypovídá o časovém zařazení do přítomnosti, ale myslíme tím, že λύειν znamená "rozvazovat", nikoli "rozvázat" atd. Zkrátka, v řečtině říkáme "časy", ale často tím více myslíme "vidy".

2. přeložit určitý slovesný tvar

Když už máme určitý slovesný tvar přesně určený (známe jeho osobu, číslo, způsob, čas i slovesný rod), přeložíme ho tak, aby český překlad vyjadřoval stejné gramatické kategorie, které jsme právě určili u tvaru řeckého. K tomu ale potřebujeme často znát některé další podrobnosti o jeho funkci v dané větě, abychom například rozlišili mediální a pasivní význam medio-pasivních tvarů.

3. najít podmět a další větné členy

Najdeme podmět slovesa (tj. slovo v nominativu), dále předmět a posléze další větné členy. Takto postupně odkrýváme smysl celé věty. Řečtina má podobně jako čeština slovosled volný, takže podmět – na rozdíl např. od angličtiny – nemusí stát na začátku věty. Jakou funkci slovo ve větě zastává, se poznává hlavně podle koncovek, a proto není moudré, a někdy ani možné překládat po řadě od prvního slova ke druhému atd.

Pozor, v řecké větné stavbě se vyskytují některé zvláštnosti:

Příklady:

Ὁ νόμος κρίνει τὸν ἄνθρωπον. - Zákon soudí člověka.

Κρίνει κύριος τὸν λαόν. - Pán soudí lid.

Ἐπ’ ἀληθείας τὴν ὁδὸν τοῦ θεοῦ διδάσκεις. - Podle pravdy učíš cestě k Bohu.

Λεπροὶ καθαρίζονται, πτωχοὶ εὐαγγελίζονται. - Malomocní jsou očišťováni, chudým se hlásá radostná zvěst.

Ὕστερὸν ἔρχονται αἱ λοιπαὶ παρθένοι. - Později přicházejí ostatní panny.

Τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρά ἐστιν. - Jeho skutky jsou zlé. (podmětem neutrum v plurálu, přísudkové sloveso v singuláru)

Πιστὸς ὁ λόγος. - To slovo je věrohodné. (text je běžnou oznamovací větou, třebaže v něm není sloveso.)