3. deklinace: kmeny ražené

První skupinu vzorů, kterou se budeme zabývat, představují vzory s kmenem zakončeným na raženou hlásku.

Zopakujte si z kapitoly o třídění hlásek:

1. Které souhlásky jsou souhlásky ražené?
2. Do jakých skupin se ražené souhlásky dělí a podle jakých kritérií?
3. Jak se jednotlivé druhy ražených souhlásek chovají ve futurálním kmeni?

Podle druhu ražené souhlásky existují ve 3. deklinaci tři skloňovací vzory pro maskulina a feminina.

Poznámka: Všimněte si charakteristického chování ražené kmenové souhlásky v těch pádech, kde po ní následuje koncovka začínající na -σ (nom., popř. vok. sg. a dat. pl.). Každá z ražených hlásek se chová stejně jako ve futuru.

Kmeny zadopatrové a retné (zakončené na -κ, -γ, -χ a -π, -β, -φ)

Vzor zadopatrových substantiv ἡ σάρξ, τῆς σαρκός - "tělo" (živého tvora) - má kmen σαρκ-.

Vzor retných ὁ Ἄραψ, τοῦ Ἄραβος - "Arab" - má kmen Ἄραβ-

Zapamatujte si:

• Podle vzoru σάρξ, -κός se skloňují substantiva (maskulina a feminina), která v nom. sg. končí na -ξ a v gen. sg. mají koncovku -ος.
• U jiných vzorů může kmen končit na jinou zadopatrovou hlásku (-κ-, -γ-, nebo -χ-).
• Podle vzoru Ἄραψ, -βος se skloňují substantiva (maskulina a feminina), která v nom. sg. končí na -ψ a v gen. sg. mají koncovku -ος.
• U jiných vzorů může kmen končit na jinou retnou hlásku (-π-, -β-, nebo -φ-).

Kmeny zubné (zakončené na -τ, -δ, -θ)

Vzor pro maskulina a feminina ἡ ἐλπίς, τῆς ἐλπίδος - "naděje" - má kmen ἐλπίδ-.

Vzor pro neutra τὸ σῶμα, τοῦ σώματος - "tělo" (živého tvora), "těleso" (geometrické) - má kmen σώματ-

Zapamatujte si:

• Podle vzoru ἐλπίς, -δος se skloňují substantiva (maskulina a feminina), která v nom. sg. končí na -ς a v gen. sg. mají koncovku -ος.
• U jiných vzorů může kmen končit na jinou zubnou hlásku (-τ-, -δ-, nebo -θ-).
• Zvláštní skupinu maskulin a feminin u zubných kmenů třetí deklinace tvoří substantiva, která jsou v nom. sg. paroxytona ("paroxytonon" viz kapitolu o přízvuku). Paroxytona zubných kmenů mají na rozdíl od vzoru ἡ ἐλπίς, -δος v ak. sg. koncovku -ν. V ostatních pádech jsou koncovky obou typů shodné. Nejfrekventovanějším slovem tohoto typu je v Novém zákoně ἡ χάρις, τῆς χάριτος - "milost, vděčnost", které má tedy ak. sg. tvar τὴν χάριν.
• Podle vzoru τὸ σῶμα, -ατος se skloňují substantiva (všechna jsou neutra), která v nom. sg. končí až na několik výjimek (uvedeny níže) na -μα a v gen. sg. mají zakončení -ατος.
• Kmenové -τ- vzoru τὸ σῶμα, -ατος mizí v nom., ak. a vok. sg., kde by se ocitlo na konci slova, protože na konci plnovýznamového řeckého slova může být pouze samohláska, nebo souhláska ν, ς, nebo ρ. Jiné hlásky na konci slova v řečtině stát nemohou.
• Důležité výjimky:
• Často se vyskytují zejména tři slova: τὸ φῶς, τοῦ φωτός - "světlo", τὸ ὕδωρ, τοῦ ὕδατος - "voda", τὸ oὖς, τοῦ ὠτός - "ucho"; dále se v biblických textech vyskytuje např. τὸ μέλι, τοῦ μέλιτος - "med".
• Tato slova se skloňují stejně jako τὸ σῶμα, -ατος, pouze v nom., ak. a vok. sg. mají jiné zakončení než -μα.

Úkoly:

1. Zopakujte si pravidla pro deklinaci neuter (viz kapitolu o členu).
2. Zopakujte si, jak se kombinují a skloňují substantiva s adjektivy (viz kapitolu Adjektiva 1. a 2. deklinace).

Příklad skloňování jména 3. deklinace s adjektivem 1. deklinace

Příklad skloňování slovního spojení ἡ δικαία ἐλπίς ("spravedlivá naděje"):